Letenky do Osla za babku

Po neúspěšném přesvědčování kamarádů, že možnost koupit letenky z Polska do Norska za 495 korun je absolutní pecka a že je vlastně úplně jedno, co v zemi fjordů a ledovců budeme dělat, jsem se rozhodl jednat! „Pojedu sám,“ řekl jsem si. Než by se zas kluci rozhodli, tak už žádný letenky nebudou. Kupuji tedy jednu zpáteční letenku z polské Wroclawi do norského Osla za konečných 672 Kč s tím, že odlet mám měsíc po příjezdu a absolutně nevím, co v Norsku budu dělat… Samozřejmě bych chtěl cestovat, ale stav mého konta na bankovním účtu a ceny jídla v severských státech tomu dvakrát nenasvědčují.

Den před odjezdem. Spát stejnak nepůjdu

Po lehce hektickém odpoledni plném finálních příprav, pracovních pohovorů na letní brigády a loučení s přítelkyní, jež se vydávala na neméně zajímavou cestu k protinožcům, se konečně dostávám k samotnému balení báglu. Je zhruba třicet minut po jedenácté a vlak do Wroclawi má jet z hlavního nádraží v 5:11 následujícího rána. „Času dost, spát stejnak nepůjdu“

Z poklidného odjezdu se stalo drama.

V obýváku na zemi se válí haldy potenciálních věcí, co by se mohly hodit. Po klasickém zahálení v podobě čtení nepodstatných článků na internetu se dostávám k samotné selekci toho, co je vlastně důležité. Ještě sbalit všechnu elektroniku v čele s GoPro kamerou, foťákem, iPodem, a tramtadá do Norska!

Debilní tiskárna

Zbývá hodinka do odjezdu prvního ranního autobusu a vše nasvědčuje hladkému průběhu akce. Poslední věc je vytisknout palubní letenku a najít na netu cestu, jak se dostanu z wroclawského nádraží na letiště. No jo, jenže to by musela fungovat tiskárna! Přestože vím, že v dnešní době se dá cestovat i bez nutnosti tisknutí palubní letenky, nemůže mě opustit pocit, že do Polska se tahle novinka ještě nedostala.

Autobus jede za jedenáct minut. „Sakra, to nemůžu stihnout, do prdele,“ nadávám na debilní tiskárnu. Mamka se probouzí a ptá se, jestli je všechno v pořádku. Pošlu ji spát. „A nezapomeň si vzít to jídlo, co jsem ti připravila,“ utrousí v polospánku.

Změna plánu: Objednávám taxíka

Bus je fuč a já objednávám taxíka. Před barákem bude za patnáct minut. Ještě jedna šance prubnout tiskárnu. Uff, uleví se mi, když ten křáp začne konečně tisknout.

Praha havní nádraží, 4:58.

Vybíhám před barák s dvacetikilovou krosnou. Jediný, co vím, že určitě mám, je: 600 norských korun, kreditka a pas s tou zpropadenou letenkou v kapse. Se vším ostatním si nejsem jistý. Na hlavák se dostávám patnáct minut před odjezdem vlaku. Ještě koupit lístek a můžeme jet. Teď už vím, že když se nestane něco fakt nečekaného, tak to v pohodě stihnu. Uleví se mi jako nikdy. Vyndávám GoPro kameru a natáčím interiér Fantovy kavárny společně s mýma nohama pohybujícími se k pokladnám.

Osudová chyba

Při koupi lístku mi paní na přepážce něco vysvětlujte, ale já z celého vzrušení, že jsem konečně udělal něco bláznivého a sám se vypravil na tohle dobrodružství a taky z toho, že jsem posledních 24 hodin vůbec nespal, moc neposlouchám.

Bohužel, tato chyba bude mít katastrofální následky, až nastoupím do špatného vlaku…